Kde začít. Pracovní program, který jsem si vybírala přes INEX-SDA, jsem chtěla mít zaměřený na to jediné, co jakž takž umím, čili na učení. Mexickou nabídku výuky angličtiny na vysoké škole jsem tudíž vnímala jako velkou výzvu a tak trochu krok do neznáma.
Jaká je realita odžitá a odpozorovaná po dvou týdnech mého působení na "TEC"?
Instituto Tecnologico Superior (TEC) je univerzita, která nabízí studium následujících čtyřletých inženýrských oborů (ingenería): strojní inženýrství, průmyslové inženýrství, IT, potravinářství, agronomie s akcentem na udržitelný rozvoj a business management. Studenti sem přicházejí ve věku 18 let po ukončení tzv. Prep, což je všeobecně vzdělávací střední škola.
Zatím nevím více o tom, jak probíhá výuka celkově, kolik a jaké předměty zde mají atd. Snad jen, že výuka se nezřídka koná i v sobotu, protože se nestihne probrat předepsaná látka. A studenti do školy opravdu přijdou! Krom učení si samozřejmě začutají fotbálek, plácnou volejbálek, basket a zajdou do kantýny na "comidu".
Já se pokusím teď shrnout to, co jsem zatím odpozorovala a zažila na vlastní kůži v hodinách angličtiny.
Studenti sem přicházejí s nulovou, nebo velmi chabou znalostí angličtiny. Existují výjimky, daly by se však spočítat na prstech jedné ruky. Jedná se skoro vždy o mladé slečny a pány, kteří nějakou dobu žili s rodiči ve Spojených státech a nebo chodili do nechutně drahé soukromé jazykovky. (Věhlas si získala Harmon Hall.)
Jiné cizí jazyky se, opět až na výjimky, nepěstují vůbec. Sem tam někdo umí trošičku německy. Poco, pocicicicicito. Popřípadě pochytí z rodiny pár slov a vět v původních jazycích jako jsou Nahuatl, Purépecha, Maya atd. (existuje jich okolo šedesáti).
S angličtinou tedy všichni bez rozdílu začínají od píky, do skupin se tu nedělí. Podoba studia je směsicí středoškolského drilu na mexický způsob (čili se nikdo moc neučí, úkoly se dělají ve škole..., jako bychom to neznali, že) a vysokoškolského přednáškového stylu.
Hodiny trvají opravdu hodinu, přestávky neexistují. Takže se běžně začíná o deset i více minut později, nebo se končí dříve. Někdy studenti nepřijdou vůbec (protože jsou např. vysláni na nějakou povinnou přednášku externího hosta) a nebo pro změnu nepřijde vůbec učitel (tedy přijde, ale s půlhodinovým zpožděním). Mimochodem tento příspěvek dokončuji právě v době, kdy bych správně měla mít hodinu španělštiny, ALE nedostavil se mi učitel :-) Přijímám tuto volnou nedisciplinovanost s radostí. Asi je to ve mně.
Studenti mají výuku 4x týdně, všechny skupiny "sjíždějí" sadu učebnic Spark 1,2,3 nakladatelství Express Publishing. Je to učebnice pro teenagery. Tudíž jakž takž odpovídající věkové kategorii zdejších chicos. Co je nezvyklé je to, že žáci NEMAJÍ učebnici (textbook) a NEMJÍ ji ani učitelé. Všichni disponují pouze pracovním sešitem (workbook). Vše, co je v učebnici se odehrává pouze multimediálně. Což je, vzhledem k začátečnické úrovni studentů, hodně blbé.
Samotný učební materiál je přehledně graficky uspořádán a obsahuje širokou škálu gramatických témat a slovní zásoby. To je ale asi tak všechno, co bych o něm řekla pěkného. Považte, ve druhém díle učebnice, v lekci 1 se učí slovíčka jako: bomb disposal chaser, lightning bolt, forest ranger či stuffed animals. Lekce 2 se vypořádá vcukuletu s past continuous x past simple, used to, be used to, would pro minulý čas, comparatives + superlatives, too + enough a plurals. Ke každému celku existuje ve cvičebnici jen jedno cvičení a nic navíc studenti od učitelů nedostávají.
Protože asistuji v hodinách všech angličtinářů, vidím jak rozdílné přístupy k výuce, tak rozdílnou jazykovou vybavenost učitelů. Někteří aplikují frontální přednášky v neskutečně rychlém tempu, celou dobu vrčí daťák a pokud učitel chce, může klidně celou hodinu vystavět jen na multimediální podpoře. (Bohužel chce.) Tento styl jsem sama pro sebe nazvala "frontální přeháňky za tmy".
Někteří jsou v mnohém ohledu podobni našim dobrým učitelům (a všem mým kolegyním angličtinářkám z gymplu). Snaží se studenty opravdu vést, vysvětlovat látku, dávají jim prostor pro mluvení a procvičování, nepoužívají ten zatracený daťák tak často. Mimochodem, každý kantor má svůj přenosný, kolegyně Maivelyn si ho například vozí v kufříku na kolečkách, a díky tomu, že zde učitelé mají předepsaný "dress code" (na každý den jinou barvu sáčka), vypadá jako moc hezká letuška.
Nikdy jsem tu ale neviděla nikoho z nich používat jiné materiály, než učebnicové, praktikovat jiné metody, než jsou ve Sparku. Naše hojné vymýšlení úloh a her, vyrábění, vystřihování a kopírování externích zdrojů se tu vůbec nenosí.
Přivezla jsem si s sebou asi 2 kila různých materiálů, které ale můžu s klidem zahodit, protože jsem počítala s úrovní cca B1- B2. Děkuji osudu, že mě sem přivál s tak ohromnou učitelskou zkušeností, a že jsem z Čech, kde je brána jazyků otevřena. Házím na papír všemožné aktivity, o kterých vím, že zabíraly na studenty v mé domovině a vyrážím do hodin s obrovským nasazením, abych docílila toho, že studenty rozmluvím.
Mám dost nacvakaný rozvrh.
Začínám sice, krom pátku, až v deset, ale nikdy nekončím dřív, jak ve
čtyři. Hodiny mi navazují jedna na druhou a krom hodinky na oběd mezi 14:00 a 15:00, nemám vůbec čas. I proto jsem ráda, když občas něco odpadne.
Do obědové pauzy se mi začínají hlásit žáci na základy ruštiny - 1 profesor a 1 strojařka z druháku, a na začátečnickou němčinu - jedna prvačka.
Po čtvrté mě čekají kroužky. Tancuju ve folklórním souboru jménem Yolihuani, což v jazyce Nahuatl znamená "pramen života", dále chodím na kytaru k Jorgemu (čti Chorchemu) a na nácvik Jacksonova Thrilleru v rámci blížíciho se Halloweenu.
Vracívám se domů za tmy, okolo 8, a po vydatné masité večeři (nesnědla jsem za posledních deset let tolik masa, jako tady za čtrnáct dní) ještě učím svoji hostící maminku základům angličtiny.
V onen pátek, kdy přijíždím o hodinu dříve, se tu koná na nádvoří školy taková malá Spartakiáda. Půl hodiny si tu dávají do těla všichni zaměstnanci a studenti (jen ti, co chtějí – ale oni kupodivu chtějí!). Tančí se buď zumba, kumbia, salsa nebo folklor, doplněno o strečink. Pátek je také jediným dnem, kdy není předepsána povinná uniforma. Pátek je jediným dnem, kdy opouštím školu před setměním. Mám jen do 16:30 a žádný kroužek.
Toliko zatím v kostce to základní. O tom, jak probíhají samotné hodiny, jak učím, jak reagují žáci atd. pojednám v dalším vstupu.
Jaká je realita odžitá a odpozorovaná po dvou týdnech mého působení na "TEC"?
 |
| Mráček nad kampusem. |
 |
| Selfie se studenty ... |
 |
| ...jsou tu na denním pořádku. |
 |
| Budova III |
Zatím nevím více o tom, jak probíhá výuka celkově, kolik a jaké předměty zde mají atd. Snad jen, že výuka se nezřídka koná i v sobotu, protože se nestihne probrat předepsaná látka. A studenti do školy opravdu přijdou! Krom učení si samozřejmě začutají fotbálek, plácnou volejbálek, basket a zajdou do kantýny na "comidu".
Já se pokusím teď shrnout to, co jsem zatím odpozorovala a zažila na vlastní kůži v hodinách angličtiny.
Studenti sem přicházejí s nulovou, nebo velmi chabou znalostí angličtiny. Existují výjimky, daly by se však spočítat na prstech jedné ruky. Jedná se skoro vždy o mladé slečny a pány, kteří nějakou dobu žili s rodiči ve Spojených státech a nebo chodili do nechutně drahé soukromé jazykovky. (Věhlas si získala Harmon Hall.)
Jiné cizí jazyky se, opět až na výjimky, nepěstují vůbec. Sem tam někdo umí trošičku německy. Poco, pocicicicicito. Popřípadě pochytí z rodiny pár slov a vět v původních jazycích jako jsou Nahuatl, Purépecha, Maya atd. (existuje jich okolo šedesáti).
S angličtinou tedy všichni bez rozdílu začínají od píky, do skupin se tu nedělí. Podoba studia je směsicí středoškolského drilu na mexický způsob (čili se nikdo moc neučí, úkoly se dělají ve škole..., jako bychom to neznali, že) a vysokoškolského přednáškového stylu.
 |
| Konference "Start-up". |
Studenti mají výuku 4x týdně, všechny skupiny "sjíždějí" sadu učebnic Spark 1,2,3 nakladatelství Express Publishing. Je to učebnice pro teenagery. Tudíž jakž takž odpovídající věkové kategorii zdejších chicos. Co je nezvyklé je to, že žáci NEMAJÍ učebnici (textbook) a NEMJÍ ji ani učitelé. Všichni disponují pouze pracovním sešitem (workbook). Vše, co je v učebnici se odehrává pouze multimediálně. Což je, vzhledem k začátečnické úrovni studentů, hodně blbé.
 |
| Kanceláře školy vyzdobené k Día de Los Muertos. |
Samotný učební materiál je přehledně graficky uspořádán a obsahuje širokou škálu gramatických témat a slovní zásoby. To je ale asi tak všechno, co bych o něm řekla pěkného. Považte, ve druhém díle učebnice, v lekci 1 se učí slovíčka jako: bomb disposal chaser, lightning bolt, forest ranger či stuffed animals. Lekce 2 se vypořádá vcukuletu s past continuous x past simple, used to, be used to, would pro minulý čas, comparatives + superlatives, too + enough a plurals. Ke každému celku existuje ve cvičebnici jen jedno cvičení a nic navíc studenti od učitelů nedostávají.
 |
| Pohled do třídy. |
Protože asistuji v hodinách všech angličtinářů, vidím jak rozdílné přístupy k výuce, tak rozdílnou jazykovou vybavenost učitelů. Někteří aplikují frontální přednášky v neskutečně rychlém tempu, celou dobu vrčí daťák a pokud učitel chce, může klidně celou hodinu vystavět jen na multimediální podpoře. (Bohužel chce.) Tento styl jsem sama pro sebe nazvala "frontální přeháňky za tmy".
 |
| Neexistující přestávka. |
Někteří jsou v mnohém ohledu podobni našim dobrým učitelům (a všem mým kolegyním angličtinářkám z gymplu). Snaží se studenty opravdu vést, vysvětlovat látku, dávají jim prostor pro mluvení a procvičování, nepoužívají ten zatracený daťák tak často. Mimochodem, každý kantor má svůj přenosný, kolegyně Maivelyn si ho například vozí v kufříku na kolečkách, a díky tomu, že zde učitelé mají předepsaný "dress code" (na každý den jinou barvu sáčka), vypadá jako moc hezká letuška.
Nikdy jsem tu ale neviděla nikoho z nich používat jiné materiály, než učebnicové, praktikovat jiné metody, než jsou ve Sparku. Naše hojné vymýšlení úloh a her, vyrábění, vystřihování a kopírování externích zdrojů se tu vůbec nenosí.
Přivezla jsem si s sebou asi 2 kila různých materiálů, které ale můžu s klidem zahodit, protože jsem počítala s úrovní cca B1- B2. Děkuji osudu, že mě sem přivál s tak ohromnou učitelskou zkušeností, a že jsem z Čech, kde je brána jazyků otevřena. Házím na papír všemožné aktivity, o kterých vím, že zabíraly na studenty v mé domovině a vyrážím do hodin s obrovským nasazením, abych docílila toho, že studenty rozmluvím.
 |
| Můj rozvrh. |
 |
| Jsou fajn! |
Do obědové pauzy se mi začínají hlásit žáci na základy ruštiny - 1 profesor a 1 strojařka z druháku, a na začátečnickou němčinu - jedna prvačka.
Po čtvrté mě čekají kroužky. Tancuju ve folklórním souboru jménem Yolihuani, což v jazyce Nahuatl znamená "pramen života", dále chodím na kytaru k Jorgemu (čti Chorchemu) a na nácvik Jacksonova Thrilleru v rámci blížíciho se Halloweenu.
 |
| Yolihuani |
 |
| Západ slunce nad Pico de Orizaba z kampusu naší univerzity |
V onen pátek, kdy přijíždím o hodinu dříve, se tu koná na nádvoří školy taková malá Spartakiáda. Půl hodiny si tu dávají do těla všichni zaměstnanci a studenti (jen ti, co chtějí – ale oni kupodivu chtějí!). Tančí se buď zumba, kumbia, salsa nebo folklor, doplněno o strečink. Pátek je také jediným dnem, kdy není předepsána povinná uniforma. Pátek je jediným dnem, kdy opouštím školu před setměním. Mám jen do 16:30 a žádný kroužek.
Toliko zatím v kostce to základní. O tom, jak probíhají samotné hodiny, jak učím, jak reagují žáci atd. pojednám v dalším vstupu.
Žádné komentáře:
Okomentovat