V Morelii jsem nejraději venku na ulici. Je tu neustále
neuvěřitelně živo a po pár dnech si člověk zvykne na rámus sestávající se
z množiny rychlého španělského drmolení, živočišného smíchu, vyvolávání
pouličních prodavačů, cinkání a ťukání do čehokoli, co přitáhne pozornost,
pobíhání a kvičení všudypřítomných mrňousků, hudby všeho druhu odkudkoli a samozřejmě klaksonů autobusů, taxíků a
colectivos a hukotu bez konce projíždějících aut.
Život v Mexiku se odehrává na ulici, tak jako u nás v čase Foglarových Rychlých šípů. Bydlím v Calle Afganistan, což je dost vtipný, protože dům vedle nás je obkroužen ostnatým drátem, my máme na střeše pitbulla a naše ulice končí na skládce, kam věčně chodí nejchudší vybírat to, co zpeněžují buď ve sběrně přes ulici a nebo na obskurních tržištích ve městě. Ale mě to baví. Není na tom nic nebezpečného, jak by se mohlo zdát. Naopak. Běhají tu neustále děti, chlapi a ženský se zastavují a povídají, projíždějí tady prodavači vody a zmrzliny a pravidelně i paní s kukuřičnými dobrotami - mayskými tamale. "Tamalé tamalé" mě probouzí místo budíku.
Lidé se na mě
usmívají. Fotím si v parku strom, jehož kůra a květ vypadají exoticky, zastaví
se u mě paní středních let, drobná, tak jako většina lidí tady a osloví mě,
pochválí mě za můj zájem o rostliny, požehná mi a popřeje hezký pobyt.
Běžně mě
tu někdo oslovuje, muži, ženy - a není to jen tím, že jsem pro ně exotická a jiná. Mexičani
spolu neustále komunikují. Nebo taky velmi často jen zevlují, prostě jen jsou pro tento okamžik a tento den.
Když se na něco zeptáte jednoho, okamžitě se jich okolo vyrojí dalších pět a začnou vám radit, ovšem každý jinak :-) Anglicky tu umí jenom někteří. Nepíšu záměrně mladí, protože na věku zde nezáleží. V Mexiku totiž neexistují národní osnovy, a proto se jazyk učí jen na některých školách, kvalita a délka výuky je velmi rozdílná, takže ti, co jazyk umí buď chodili do soukromé jazykovky, nebo nějakou dobu žili a pracovali v USA.
A teď něco jenom pro nás, pro ženy. Milé kamarádky, jestli
nějak vypadá ráj, doufám, že se blíží mexické realitě na morelijské ulici.
Pánové, hombres všeho druhu, vzhledu a věku vás budou neustále kontaktovat
očima, usmívat se na vás, zdravit vás a ptát se jak se máte, ti modernější vám budou chtít dát lístečky se svým Fb kontaktem. Ti, kteří se osmělí ještě víc, vám řeknou,
že jste hezká a dají se s vámi do řeči a i přes bídnou španělštinu
si s vámi vydrží povídat, dokud vám nedojde slovní zásoba.
Žádné komentáře:
Okomentovat