Nemusí pršet, stačí jen když kape

Je pondělí, mám za sebou dvě šedesátiminutovky výuky Mexičanů a je mi, jako bych odučila šestihodinovou šňůru v kuse u nás na gymplu. Hlasivky odcházejí a výdej energie neúměrně převyšuje příjem ve formě zpětné vazby od žáků. Jde to ztuha moji milí. Mucho trabajo.

Na první hodinu se maestra Mayvelin nedostavila vůbec, tak jsem si ji v klidu odučila po svém. Alumnos sedělo ve třídě deset, ani nechci vědět, kolik to je z celkového počtu. Na úvod jsem dala triviální aktivitku – slovní fotbal – kterou jim chvíli trvalo pochopit, ale nakonec se rozehráli, hurááá góóól.  Zopakaovala jsem s nimi látku, kterou by bývali měli ovládat (past simple vs. past continuous), ovšem bylo to, jako bych jim ji vysvětlovala na novo. Sem tam nějaký záchvěv „aha, to už jsem někdy slyšel/a“! Udělali jsme to jedno cvičení, které v knize mají (Panebože, ta je tak příšerná! E.g. We were having a great time on the beach when the Tsunami occured). Poté jsem jim podala otcovskou ruku Raymonda Murphyho, díl Essential, Unit 14. Novinka. Kupodivu se docela začali chytat, Murphy je prostě novodobý Komenský. I can get some satisfaction. Zadala jsem úkol a pádila na další hodinu. Nou přestávka, nou, nou.

Přeběhnu mezi budovami a ocitám se ve třídě ingenería industrial, začátečníků v prvním ročníku. Sedí jich tu pro změnu 27. Mají dvouhodinovku a tak máme s maestrem Augustínem takovou dohodu, že první poločas odučím já, druhý on. Úvodní energizer s lístečky, na kterých jsou napsány rozmanité základní otázky, na které mají odpovídat a vyměňovat si je v rámci celé skupiny, pochopí celkem rychle, potíž nastává ale po 15 minutách, kdy chci aktivitu ukončit, ale moji milí Mexičané jsou v přesile nad mými hlasivkami a pedagogickým umem. Když je naženu do lavic (sedí po jednom na židlích s mrňavou deskou místo stolečku), začnu vysvětlovat novou látku – přítomný čas prostý. Zapojuji všechny smysly, hraju divadlo, jsem třeskutě vtipná, když prokládám výklad svou španělštinou, píšu vše, barvičkami hýří celá tabule a dokonce se mi neskromně zdá, že žáci látku chápou. Přejdeme ke cvičením z nikoho jiného než Murphyho. Hmmm, pýcha předchází pád. Chodíc mezi lavicemi a kontrolujíc správnost triviálních cvičení vidím, že jsem žabařka a tak v polovině případů jsem nenaučila nic. Já i Augustín vysvětlujeme těmto miláčkům látku individuálně. Zadávám zbytek cvičení za domácí úkol a vypotácím se zpocená a vyšeptaná ze třídy.

Po hodině s Augistínovou třídou (jiná, než tu popisuji)

Čeká na mě milé překvapení – následující hodinu učitelka Pati píše se studenty test a tudíž se nemusím exponovat. Jdu si ven na sluníčko dát zasloužený odpočinek a napsat tento příspěvek.

Mexičani si rádi hrají, to je vidět venku před školou, kde se neustále do něčeho plácá, ale Schola Ludus po Mexicku je pěkná dřina.