Je tu dost
Amíků a lezou mi na nervy. Z jejich arogantní řeči čiší pánovitá namyšlenost
pramenící z toho, že je tu pro ně prostě úžasně levno, a po zvolení Trumpa
a poklesu pesa vůči dolaru ještě levněji. Chovají se jako pánové tvorstva a
jednoduše „they suck“. Kdo si pamatuje východní Němce, tzv. Dederóny, tak je tu
má jak vyšitý.
Pokud se
s místními Mexičany bavím, vybalím hned na začátku, že nejsem Amík, žádnej Gringo,
ale že jsem z Evropy. Být Evropankou pro mě najednou nabývá své podstaty.
Jsem na to hrdá, protože se odlišuji od vesměs arogantních a tím pádem
zaslepených Američanů, kteří nevidí, jak si z nich Mechikáni dělají
legraci. Nevidí to a neslyší, protože většina z nich se ani nenamáhá
naučit se základní fráze země, do které cestují. V různých formách
utahování si z turistů a jiné namyšlené zvířeny jsou Mexičané, myslím si,
podobni hodně nám Čechům. (Při ranním odjezdu z Puerta Escondida se stanu
obětí posměchu bohužel i já a totálně mi to zkazí celý den a bohužel i celkový
dojem z tohoto turistického centra.)
Pojem Česká
republika tady lidé příliš neznají, na co si ale starší vzpomenou, je
Czechoslovakia. Tak to používám, přihodím ještě jména jako Čáslavská, Zátopek a
Petr Čech. Kdepak Havel, to už je hodně vyšší dívčí. Jako kolovrátek odříkávám,
že jsem ze střední Evropy, přímo z jejího srdce, z takové maličké
země, která sousedí s Německem – to vždycky vzbudí obdiv – protože Německa
si tady dost považují, neb jim tu vybudovali a budují prosperující průmysl,
aniž by se nějak vměšovali do vnitřních záležitostí. Rakousko a Slovensko
nechávají Mexičany chladnými, zatímco když vyslovím poslední sousední zemi –
Polsko, většina z nich ožije. Znají ji. Proč? To je přece jasné – Jan
Pavel II a silný katolicismus. Pak zmíním rozdělení naší země v roce 1993
a to, že můj taťka pochází právě z toho Slovenska.
Znova a znova
mnohokrát děkuji Lianě, své milé profesorce španělštiny, že mě vedla
k mluvenému slovu. Mexiko vám na nějakou angličtinu dlabe. Pokud ovládáte
alespoň základy „latino“, jak to tu nazývají (do 10. lekce, chachacha!), pak
něco pochytíte během pobytu (protože se to liší od evropské španělštiny) a
pokud se nestydíte, i když mizerně, tak přece jen mluvit, máte vyhráno a otevírá
vám to skryté brány a srdce Mexičanů.
Vive latino!
Žádné komentáře:
Okomentovat