Rozkoukej se a plav

Leopardo di Cardio

Rodrigo změnil image. Vypadá jako Leonardo di Caprio za mlada. Během cesty do centra Morelie, hlavního města státu Michoacan, od něj dostávám první lekci na téma kulturních odlišností.

1) Po silnicích tu jezdí, kdo chce a jak chce, není výjimkou, když dvanáctiletý kluk, sotva vidí přes volant, sedne do auta a řídí. Na nějaká pravidla silničního provozu si tady nehrají, měšťák nikomu žádnou pokutu nedá - jednoduše neexistuje ani pokuta, ani měšťák.

Zde učí matematiku V.I.Lenin!

V nesprávnou dobu na nesprávném místě..

2) Krom pár míst, která zmiňují webové stránky MZV každého solidního státu, je tu prý bezpečno. Drogové gangy existují, loupežná přepadení a zkorumpovaná policie taky. 40% obyvatelstva žije pod hranicí chudoby... Je to cestovatelská klasika – člověk se nesmí octnout v nesprávnou dobu na nesprávném místě. 

3) Prý nemohu rozumět pořádně Iñárritovým filmům, když neznám kulturní kontext. No protesto, vždyť pro Mexičana musí český film zákonitě být španělská vesnice. Těším se, co mi Lenardo-Rodrigo k tomu řekne nového. 

4) Taky jsem hned varována, že Mexičani mají tendenci věci odkládat "na někdy jindy". Jako bych to už nevěděla! Tři měsíce čekám na odpověď od mezinárodní spojky školy, ve které mám působit a nasink. Dokonce ani po tom, co vypotím mail ve své primitivní španělštině. Svou lekci už jsem dostala. Působí to jako očkování, o nic víc už cokoli odložit nejde. 

Leodrigo (něco jako brunch nebo smog) mi sděluje, že místo, kde mám bydlet byla až volba d). Všichni a) až c) mě odmítli. Pues, dostávám se do dobrých rukou královny Veroniky. Umí anglicky asi tak jako já španělsky, čili blbě. Vytváříme jedinečné duo „ztraceno v překladu“. Jenže ona je tu doma. Já to mám krapet hardcore. K podstatným informacím se dopracováváme přes různé překladače, popřípadě je dostanu poloviční a dotvářím si je podle svého, což ne vždy vyjde.

Vsuvka: tento příspěvek píšu z baru Onyx od stolečku pod podloubím, když za mnou po hlavní třídě Avenida Francisco I Madera projíždějí čtyři vozy s odstřelovači v plné pohotovosti. Dnes jsou hlavní třídy zmilitarizované. Podél náměstí AMOR a MICHOACÁN stojí v lajnách policajti se štíty jako na Národní třídě během Sametové revoluce.

 Od včerejška si všímám všemožných happeningů v centru města. Uběhl druhý rok od zmizení 43 studentů venkovské učitelské školy v Ayotzinapě. 
Tomuto tématu se ještě budu věnovat, protože se ještě týž den ocitám rovnýma nohama přímo v něm. Prozatím odkaz na skvělé stránky Kristýny Omastové - Mnoho tváří Mexika.

Veronika má starší sestru Carmen. Tiene su peluquería. No entiende nada. Takže asi tak se to má s Carmen. Jenže je tak hodná a milá, že spolu prostě komunikujeme rukama nohama a přes google překladač. Zahnízďuji se nadobro u Veroniky a Carmen v pokoji pro hosty. 

Od teď jsou to mé mexické sestry.

Večer mě děvčata berou na mou první mexickou fiestu.